Pořád se něco děje ...
S uplynulým měsícem je potřeba zkonstatovat, že nejen ve školních škamnech je student vzděláván, a proto jsme s radostí přivítali možnost „nějaký ten štulec po žebra Minervě uštědřit“. Podařilo se nám to hned dvakrát.
Poprvé jsme zabodovali v hojném počtu v soutěži Pardubické střípky, z nichž jsme si odvezli celkem pět umístění – dvě první místa, dvě druhá místa, jedno místo třetí, a dokonce čestné uznání poroty, v níž zasedli samí profesionálové. Čtyři úspěšní autoři si pak s pedagogickým doprovodem udělali časově náročný výlet do Pardubic na slavnostní vyhlášení.
Podruhé jsme se s vědomím, že může být uděleno ředitelské volno, rozhodli strávit celý den pod vedením našich profesorek v Praze. Je pravda, že prohlídka areálu Pražského hradu v nás nejdříve nevzbuzovala žádné nadšení, ale zvláště díky skvělým průvodkyním jsme se dozvěděli i to, co se většinou na prohlídkách neříká, nebo se říct nestihne.
Co by to však bylo za návštěvu Prahy, kdyby v tom nebylo „namočené“ divadlo. A tentokrát nás čekal opravdový klenot – Dvořákova Rusalka v klasickém provedení. Ocenili jsme zvláště čtecí zařízení nad jevištěm, které nám pomáhalo zorientovat se ve zpívané češtině. Délka představení nás nejprve pořádně vyděsila, ale za chvíli jsme ji, vtaženi do děje, přestali vnímat. Až na pár výtek k barvě hlasu, případně vzhledu, byla Rusalka pochopena a přijata všemi.
Už se těšíme, co podnikneme příště …
Zpět